Fotografie fotbalistů Onřeje Ovada a Ondřeje Jelínka jsou pouze ilustrační!

Moje znalosti nesahají tak hluboko, abych byl nějak označil skupinu, ve které se utkání odehrálo, ale mám pocit že kdyby to kleslo ještě o jeden level, už by to nejspíš oficiálně nebyl fotbal. Úkázal sem se před začátkem druhého poločasu a protože doma nemám šusťáky ani paruku s kratším sestřihem (což by mi umožnilo vstup na terasu lokální sporovky), sledoval sem všechno z rohu hostovské poloviny hříště. V pauze mezi poločasy se partička H.m. fotbalistů rozehrávala na penaltách a fakt, že všechny střely jasně minuly brankoviště, mě ujistil v tom, že se zatím nic nestalo a nejspíš ani nestane. Nakonec se ukázalo že skore už je dávno 2:0 pro Heřmanův městec, což mě docela překvapilo, protože většina hráčů jak z H.m. tak z Rosic by měla fotbal hrát spíš na PS2 než na hřišti. Přibližně v třicáté minutě jeden z rosických hráčů proměnil svoji šanci a skóre se tak jemně hnulo na 1:2 pro Rosice. Začlo foukat a následujících 15 minut se tak proměnilo v celkem bolestivou nudu. Hráč Rogovik neproměnil několik svých šancí, nicméně “Dima, Dima” se na hřišti ozývalo dost často (“Už sme doma Dima Rogovik,” překvapivě nepadla) a evidentně byl jedním z nejlepších hráčů. Pokud bych měl zápas zhodnoti co hláškovosti týče, určitě by ironická poznámka hráče Rosic k hráči Heřmanova městce v momentě kdy vykopl míč na střechu lokální putiky: “Díky Martine, to byl náš jedinej.” To jeden z přihlížejících kontroval hláškou, “Ale není, pučte si támhle,” ukazujíc na partičku smradů co si kopala opodál. V druhém poločasu celkem tragicky dva hráči Heřmanova městce vyřadili dva jiné hráče Rosic.

Hodnocení zápasu: * 1/2 / *****

Hudební tipy: Autistic Youth, Masshysteri (7″), No Age (Nouns), High Places …

Díky za pozornost. Letos je to dobry.

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.