Tak se zpětně vracím ke starší diskusi s Ramenacem na téma top 10 desek všech dob. Asi dva roky zpátky jsem tu sestavoval něco jako osobních top 10 skladeb vůbec. Musím se na to podívat znovu, zajímá mě jak hodně by to bylo aktualni i dneska. Tady je ale pro jistotu jen pár desek za jejichž umístění bych ve vlastním žebříčku dal ruku do ohně vždycky a pořád, protože už pár roků mi spolehlivě dokážou nakopat prdel a to bez ohledu na to kdy a kde si je pustím. Buried Inside – Chronoclast (Relapse, 2005), Sinaloa – Floorprints on Floarboard (Waking Records, 2005), Yage – Anders Leben!? (Ebullition Records, 2004) a Ampere – All Our Tomorrows End Today (Ebullition Records, 2003). Obzvlášť Ampere je pro mě neskutečně inspirativní kapela, kterou budu nejspíš navždycky milovat (a ze všech těhle desek mě bude až nadosmrti mrazit) a čekat na jejich živý koncert. Texty Buried Inside, Ampere, Yage a Sinaloa. Thanks for teaching me all the things i would rather not have learned.

Z poslední doby mě taky neskutečně rozdrtila s/t deska od California Love. Neskutečná nakládačka. Hezkej článek o nich napsal Adam na SRR webu, k tomu není co dodat. Tuhle desku si rozhodně sežeňte. Poslechnout si to můžete tady! (A vy si to rozhodně poslechněte, obzvlášť jestli se chcete probrat do letošního jara).

A závěrem ještě jedno filmovy doporučení. Unrated verze FEAST. Horror pro milovníky horrorů. Snímek předkládá všechny horrorový klišé, ale tak kouzelně, že tomu lze jenom těžko odolat. Skupina lidi zavřená v baru na okraji pouštního městečka. Kolem něj běhá čtveřice hladovejch monster, který lze nejlíp popsat jako mix vetřelce a „hnijícího kojota“. Kde se vzali? Možná z pekla, ale tohle snímek neobjasňuje a vy možná chápete proč. Prostě to není potřeba. Všechno jste to už jednou viděli, ale ještě nikdo vám to nenaservíroval tak na férovku jako tvůrci Feast (a s tolika gore na filmovém plátně). Tady nejsou žádný otázky protože ani sami odpovědi neexistujou. Možná by se to dalo zestručnit na upřímný béčko.